úterý 27. ledna 2015

{luxusní} Pivní pomerančové palačinky s pařížskou šlehačkou

Trhám, trháš, trháme!
Když nevím co by, tak to nenajdu v OBI, ale udělám palačinky. Jelikož mám doma masožrouta, tak nevím, zda bych ho k obědu uctila sladkejma palačinkama (pokud by nebyly plněný uzeným či jinou flákotou). Jenže taková snídaně do postele s hrnkem dobrého kafe a v podobě palačinek ještě k tomu PIVNÍCH.  

čtvrtek 22. ledna 2015

Konec i začátek!

Milí čtenáři mého blogu,
už je to nějaký čas, co jsem tu naposledy napsala něco smysluplného. Pár článků ze mě vypadlo ještě v listopadu, ale dá se říct, že od srpna tu bylo docela ticho. Důvodů je hned několik nebo vlastně důvod je jeden, ale má několik příčin. 
Ač jsem možná na své okolí působila v pohodě, tak uvnitř mě to v pohodě nebylo. Neměla jsem absolutně chuť psát. Po návratu ze Španělska mě čekala hodně nepříjemná věc a tou bylo ukončení vztahu, který ve mně už stejně dávno skončil. Docela mi to trvalo, než jsem se skutečně odhodlala. 
Než k tomu však došlo, tak jsem 6. října poznala jednoho báječného člověka a k tomu postupně pár dalších, kteří se na určitou dobu stali mojí druhou rodinou a trávila jsem s nimi skoro všechen svůj volný čas. To právě oni a hlavně ON mi dodali síla k tomu poslednímu kroku. Nerada lidem ubližuju a bylo to pro mě šíleně těžké. Ale musela jsem to udělat, nehodlala jsem být nešťastná proto, aby někdo jiný byl šťastný. Když jsem zvládla tohle, tak nastalo kolo číslo 2 - oznámit to rodině.....
Od prvního dne, co jsem Jakuba poznala, tak mě něčím neskutečně fascinoval. ON byl totiž ztělesněním mého snu a čím více jsem ho poznávala, tak o to více jsem si to potvrzovala. Přála jsem si, aby o mě projevil alespoň nějaký zájem. Zájem měl a dokonce takovej, že 9. listopadu jsme spolu začali chodit a 3. ledna 2015 jsme se stěhovali do našeho společného bytu. 
A máme se skvěle, bydlím teď sice tak nějak napůl v Žernosekách kvůli práci a napůl v Teplicích s Kubikem, ale to se také časem vyřeší.
Ještě nějakou dobu bude trvat než se vše ustálí proto s klasickými články mějte strpení. Sice jsme bez televize a internetu, ale o to více se prohlubují naše dovednosti ve hře na kytaru, kde si každý předáme nějaké své znalosti a rady. 
A je to něco tak neskutečně krásného, když si se svým milovaným můžete zahrát společně na kytary, které máme doma prozatím 4 a troufám si říct, že to není finální počet. Vím minimálně o třech, které jednou zaujmou své místo u nás doma...

Sečteno a podtrženo 

Od září 2014 jsem stihla ukončit školu a nefungující vztah, začít pracovat, najít si nové přátele, nového přítele, zjistit, že s tímhle chlapem je to vážně vážný a sestěhovat se do společného bytu.

Byli jsme hozeni do rozbouřené vody s tím, že buď budeme plavat nebo půjdeme ke dnu a s tím i náš vztah. Měli jsme z toho oba velkej, hoooodně velkej strach a řekli jsem si, že pokud nás nerozdělí tohle, tak už jen tak NIC. A víte co? MY PLAVEM. Dokonce se i blýská na lepší časy. Zvládli jsme to, spolu!

Myslím, že víc toho není potřeba psát. Jsem zamilovaná, milovaná a šťastná. Mám znovu chuť do psaní, jen k tomu prozatím ještě nejsou ty správně podmínky.

Velké díky patří zaprvé Martinovi, který mě s Kubou seznámil. Tomikovi, který nás oba dokopal k něčemu dalšímu. Valče, která mě utěšovala v začátcích, kdy to nebylo nejlehčí. Dále bych ráda poděkovala svým rodičům, Monče a rodině, za podporu a schválení. :D A nakonec děkuju Tobě Kubí za všechno!

Mějte se zatím všichni famfárově a brzy na shledanou.