čtvrtek 26. března 2015

{dušená} telecí líčka na červeném víně s bramborovou kaší



Tak dlouho se na ně chystám. Žádné tele jsem však v obchodech ani u řezníka nepotkala. Asi je pravda, že kdybych jo chtěla a neustále se ptala, tak bych se možná dopracovala alespoň k těm hovězím líčkům. Jak mé srdce zaplesalo, když leták z Alberta ukázal nabídku nejen telecích líček. Musela jsem hodně odolávat, aby mi v košíku nepřistálo i mněhně (jehněčí maso). Nebylo nad čím přemýšlet, protože recept už mám vybraný dávno.

sobota 21. března 2015

{dětský} Dort s LENTILKAMI uvnitř jako překvapení



Chcete se blýsknout fajnovým dortem, ale nezbývá moc času na nějaký super postavičkový? Mám pro vás řešení. Když naše malá princezna slavila třetí narozeniny, tak jsem pro ni chtěla něco spešl, i když už nebyl čas. Do všeho toho stěhování a lítání přišli oslavy a já neměla na pečení ani pomyšlení. Naštěstí tenhle dort je efektní a rychlý zároveň. 

čtvrtek 19. března 2015

{ďábelsky ostré} kuře s bramborami v pikantní omáčce



Nedělní dopoledne a klasická otázka, co se bude vařit? Bylo jasné, že to bude kuřecí, když jsem si v sobotu večer vyndala 4 kuřecí čtvrtky. Projížděla jsem svou haldou časopisů a dokonce i něco vybrala, ale když už jsem psala Kubovi seznam věcí, co je potřeba dokoupit vzpomněla jsem si na dva tajemné pytlíčky, co mám doma od minulých Vánoc. Několikrát jsem se na ně už chtěla vrhnout, ale vzpomněla jsem si většinou ve chvíli, kdy jsem byla bez ingrediencí.

středa 18. března 2015

DIY: Girlanda na dort



Nic složitého a přitom tak poutavého. I z obyčejného dortu rázem vykouzlíte dort o něco zajímavější. Dalo by se to pojmout i jako dekorace na poslední chvíli, během pár minut máte hotovo. Možná si řeknete, že ne každý má doma barevný papír. Ale klasický papír má snad doma každý. Buď ho můžete nechat čistě bílý nebo ho dokreslit po svém.

Potřebné věci:
nůžky
lepidlo
2 špejle
provázek nebo nit
barevný papír
fix

Postup:


1. Papír přehneme v půlce a už je na vás zda delšími stranami, či kratšími. Záleží na tom, kolik vlaječek potřebujete a jak velké.

Ohyb nám slouží jako vrchní strana, pod kterou poté povede provázek proto si ho nepřestřihněte.

2. Vystříháme si tvary, které se nám líbí.

3. Vlaječku si ozdobíme dle fantazie buď jen z čelní strany nebo z obou, jen dejte pozor, že na druhé straně nebude to samé písmenko!!!

4. Poskládáme si vlaječky k sobě a pod ohyb dáme provázek. 

5. Každou vlaječku slepíme dohromady.



6. Provázek přivážeme na dvě špejle a zapíchneme do dortu.

A je hotovo. Milé zpestření dortu. Místo špejlí můžete použít i něco lépe vypadajícícho nebo část vykukujících špejlí nabarvit fixem.

čtvrtek 12. března 2015

{indická placka} Indický chléb Naan



Indické chlebové placky Naan nejsou cizí žádnému zastánci indické kuchyně. I když si osobně v indických restaurací raději dávám jako přílohu rýži, tak jsem ani na tyhle skvělé placky nezapomněla. Rýži si doma děláme docela často, tak už to opravdu chtělo změnu. Na přípravě placek ani na následném pečení není vůbec nic složitého a jsou hotové hned. Hlavně, potřebné ingredience má jistě každý doma.

úterý 10. března 2015

{kuře po myslivecku} pollo alla cacciatore



Cacciatore znamená v italštině "lovec". Pokud tedy název alla cacciatore vysvětlím v našem kulinářském světě, tak pokrm musí obsahovat rajčata, cibuli a bylinky. Dalšími nejčastějšími ingrediencemi je paprika a víno. Co si dál přidáte do pokrmu už je na vaší chuti. I víno se používá rozdílné na jihu Itálie červené, zatímco na severu Itálie bílé. Nejčastěji se takto připravuje kuře (pollo alla cacciatore) nebo králík (coniglio alla cacciatore).

pátek 6. března 2015

Co bude dál?

Ne, nekončím s blogem, ALE!

Jeden zádrhel tu přeci jen je. Stále jsme doma bez internetu a nejspíš to v tomto bytě tak i zůstane. Ovšem, co tam nezůstane dlouho, tak budeme MY!
Vařím každý den, kdy jsme doma. Peču také, ale v tomhle prostředí mě to nebaví a ještě jsem většinou bez foťáku.

V bytě jsme dva měsíce a pár dní k tomu. Pan domácí, který se předem zdál jako milý chlapík, co vám vše řekne na rovinu se změnil v tak trochu "psychického tyrana". Největším problémem je to, že bydlí přímo pod námi, je v důchodu a tím pádem skoro stále doma. I když se jedná o starý barák, tak je od nich vše slyšet a tím pádem i od nás. Cokoliv nám doma upadne, tak si to hned druhý den slíznem. Ne, že by křičel, ale takovým tím rejpavým tónem připomene, že tam je rok stará podlaha. Poté hned zase koumá, co jsme doma vrtali, že tam někdo celý den vrtá, přitom jsme oba v práci. Další maličkosti ohledně toho, že nám od nastěhování slibuje novou baterii, protože on přeci nebude kupovat baterii za plnou cenu, když čeká na slevy. Takže už si přes měsíc chodíme pro studenou vodu do koupelny, protože v kuchyni teče proudem kapající vody. Když chcete teplou, tak se nejdřív opaříte, tu totiž zajišťuje průtokový ohřívač, který je rád, že ještě funguje. Pračka nám pro změnu nehřeje vůbec. 

Minulý týden, kdy jsem se konečně vrhla na poslední pytle s oblečením, že to prostě do té malé skříně nějak dostanu mi přišla podivná zima, která ve skříni je. Nemilé zjištění, že za skříní je celá zeď mokrá a odrolená.
Další věcí, která mě docela štve, že barák má jednu centrální schránku, kterou vybírá domácí a dále třídí. Tím pádem vidí všechnu vaši příchozí poštu. Např.: když přišlo oznámení od ČEZu, že přijdou na stav elektroměru, tak hned žhavil telefon a byl nepříjemnej. Hulákal, že nám chtěj určit sundat elektroměr a k nám se dál oznámení ani nedostalo. Je pravda, že jsme museli volat na ČEZ, protože nám od nich za celou dobu do schránky nic nepřišlo (vše už máme naštěstí v pořádku zaplaceno). Tam nám paní řekla, že se jim vrátil dopis, že na té adrese nikdo takový nebydlí. A hádejte proč? Protože panu domácímu trvalo měsíc a půl než nám dal na zvonky jména. Hlavně, že je dal na schránku, která je uvnitř domu a pošta tam nemá přístup.

Po dvou měsících bydlení, kdy máte pocit, že jste u někoho v bytě a ne ve svém bytě vás začnou prudit i maličkosti. Šíleně mě vytáčí, že on si veškerý tříděný odpad dává na schody, na kterých já musím vytírat. Takže jsem mu vždy ty jeho smradlavé pyramidy musela přerovnávat. Teď už na to kašlu a vytírám jen okolo. Trouba nesmí jet naplno, nejlépe jen dvě plotýnky, nebo jen trouba a plotýnka, jinak vyhodíte pojistky.

Poslední kapkou bylo to, že nám zatrhl psa. Nepodal jeden pádný důvod, který bychom mu mohli odsouhlasit. Na vše bychom měli protiargument, ale prostě NE. Přitom sám doma psa má. Takže končíme. S bytem jsem měla ze začátku velké plány, jak ho vymalovat, jak přestavit. Ale když vidíme, jak se staví k jakékoliv změně, tak si tam nepověsíme ani obrázek. Byt je to hezký a dal by se krásně zútulnit, ale s jiným domácím. Je pravda, že tenkrát za tu měsíční stěhovací lhůtu, to bylo to nejlepší, co jsme sehnali. Teď naštěstí máme čas hledat a Kubova maminka už dokonce o nějakých bytech ví...
Snad se nám brzy podaří dostat někam, kde se bude žít pro radost a nejen přežívat...