Po sobotním plese a následném filmu jsme s Kubikem v neděli rozlepili oči někdy až v půl 11 dopoledne. Na otázku, zda budu ještě spinkat jsem řekla, že nevím a válejíc se v peřinách se zeptala na to samé. Kubik odpověděl, že už nemůže, že musí do Teplic. Opravdu jsem nechtěla, aby odjížděl jen kvůli nějakému Valentýnu. Řekla jsem mu, aby nikam nejezdil, že je hlavní, že jsme spolu.
Přeci jen "nevýhoda" vesnice, že si člověk jen tak nezaběhne do obchoďáku mezi kávou a obědem. Tvrdím, že Valentýna neslavíme, teda tvrdila jsem, ale přiznejme si. Která ženská ráda nedostává dárky? A ty řeči o tom, že se láska má dokazovat každý den, tak proč ne třeba toho 14.2.?
Když jsem se vykopali z postele a Kubik uvařil kávu, tak jsme začali přemýšlet, kam pojedeme. Praha, Německo, na západ, Dolský mlýn...? Nemohli jsme se rozhodnout. Plán byl se hlavně po cestě najíst. Padl mi do oka Děčín a Pastýřská stěna s příslibem nejkrásnější vyhlídky na Labe. Přeci jen po té restauraci šilhám už delší dobu a výhled musí být úžasný. Plán jsme tedy měli a vyrazili jsme směr Děčín.
Cesta ubíhala a ubíhala a pak ubíhala i špatným směrem. Odbočili jsme na centrum místo toho, abychom jeli směrem k ZOO. Nevadí, půjdeme se podívat na zámek a najíme se jinde. Zaparkovali jsme na náměstí a po Dlouhé jízdě stoupali směrem k zámku.
Celkem liduprázdno a vůbec mi to nevadilo. Na nádvoří nás zaujala cedule, která lákala do Zámecké restaurace. Netušila jsem, že tu vůbec nějaká restaurace je, ale proč bychom to nezkusili.
Dveřmi se vejde do dlouhé chodby, která byla lemována zapálenými svíčkami až ke dveřím přímo do restaurace. Hned po otevření dveří na mě dýchl úplně jiný svět. Decentní Valentýnská výzdoba, prostřené stoly, útulné prostředí atd. Na chvilku jsme s Kubikem zaváhali, zda jsme tam správně a můžeme si tam jakožto smrtelníci vůbec sednout. Už při odjíždění z domova jsme měli nějakou sváteční náladu a byli jsme celkem i slušně oblečeni. Celý koncept elegance nám nabourávaly naše špinavé boty. Ale to se snese.
Nejmenší stoly byly pro 6 osob a tak jsme kolem chvilku kroužili, než jsme si zasedli své židle. Stále jsme se nedůvěřivě rozhlíželi okolo sebe. Přišla jsem si jako Homer Simpson ve společnosti. Stres z nás však začal pomalu opadat a během chvilky se u nás objevila usměvavá blondýnka, která nám přinesla menu.
Výběr skvělý, jenže jsem měla chuť úplně na všechno a tak mi moc nepomohlo, že tam bylo jen pár jídel. Zvolili jsme nakonec celé menu. Náš výběr byl následovný.
Předkrm:
Paštika z kachních jatýrek s brusinkovým přelivem, domácí chléb 80g za 65,-
Předkrm byl bezkonkurenční. Paštika byla dokonale hladká a ten chleba! Naprostý luxus. Dokonce jsme se i shodli na tom, že by nám tam mohli dát misku té paštiky, pecen chleba a byli bychom spokojení.
Jediné malinké mínus za petrželku. Kdyby byla nasekaná a paštika s ní byla posypána, tak by byla více užitečná, než takhle. Plno lidí ji akorát dá na stranu.
Po předkrmu nám byl ještě donesen přípitek a lampion štěstí ve tvaru srdce. Hezká Valentýnská pozornost. Na co jiného jsme si mohli připít, než na tu naší blížící se svatbu. Snad se vše povede tak, jak má.
Hlavní chod:
Kuřecí prsíčko v bylinkové strouhance s citronovou omáčkou a šťouchaným bramborem 200g za 139,-
Steak z lososa s citronovou omáčkou a bramborovo-špenátovým pyré 150g za 189,-
V hlavních chodech už jsme se lišili. Prsíčku se nedalo nic vytknout, ale mému lososovi bohužel ano. Chuťově dobré, na můj vkus trošku slanější. Ovšem, když dostanu lososa s kůží, tak by podle mě měla být v takové úpravě, aby se kůže dala jíst. Mávla jsem rukou nad tím, že nebyla do křupava, ale poté, co jsem vložila kousek do úst a skřípaly mi mezi zuby šupinky, tak jsem milou kůži odložila bokem. Bramborové pyré se špenátem bylo dobré, jen pro mě je pyré úplně hladká konzistence. Čekala jsem tedy hladkou bramborovou kaši/pyré a v tom zamíchaný listový špenát.
Talíře však po nás zbyly prázdné, protože i přes ty malé chmury bylo jídlo skvělé.
A nebyli bychom to my, kdyby vše šlo hladce a bez problémů. Kubik si vybral dezert, který měl být hotov až za půl hodiny a místo toho, aby si dal něco jiného, tak řekl, že počkáme. Je pravda, že pupky jsme měli už pěkně nacpané, takže nám čekání nevadilo. Dali jsme si kávičku a chvílemi jsme měli co dělat, abychom neusnuli. To spinkání po O by vážně měli povolit i dospělákům. Nakonec to nebyla ani půl hodina a dezerty nám přistály na stole.
Dezert:
Hraběnčin švestkový řez 120g za 35,-
Čokoládové suflé s jahodovou omáčkou 110g za 65,-
Dezerty byly výborné. Jen už na ně v tom žaludku nezbylo místo a kousek řezu zbyl. Suflé uvnitř hezký tekuté, plné čokolády. Švestkový řez nejen báječně voněl, ale i chutnal. Velké plus za tu domácí šlehačku na talíři.
Závěrem:
Restauraci můžeme jedině doporučit. Ceny odpovídají kvalitě i prostředí. Dlouho jsme se nesetkali s takhle milou, usměvavou a ochotnou obsluhou. Víme, že se nemají poslouchat cizí rozhovory, ale další body u nás slečna pomyslně získala, když vedlejšímu stolu poradila kudy kam se mají vydat, když se jí na to zeptali. Někomu to možná přijde normální, ale dobrá obsluha je základ. K čemu je pak dobré jídlo, když by vás obsluhoval někdo s nasraným obličejem a měli byste pocit, že ho obtěžujete. My sami se sem někdy rádi vrátíme. Jsem ráda, že jsme zase našli místo, které stojí za to sednou do auta a najet 100 km jen pro to, abychom se dobře najedli a ochutnali něco dalšího.
Nakonec byl náš neplánovaný Valentýn ten nejlepší. Čím jiným si taky my dva můžeme udělat větší radost, než jídlem a ještě k tomu na zámku.
Vaši V + J
