neděle 14. července 2013

1. pohádkové narozeniny Dobroty Dulinka


Tak a je to rok. Sice ne rok od mého prvního šťourání se v nějaké foodblogu, ale rok od nějaké ustálené verze a prvního příspěvku, i když poslední dobou proběhly změny designu. Jsem malá rybička ve velkém množství foodblogů, které už fungují několik let, ale snažím se. Nesnažím se nikoho napodobovat, snažím se být svá a nedržím se nějakých přísných pravidel. 



Na začátku jsem se setkala s ochotou dalších foodblogerek, ale bohužel u některých i s arogancí a namyšleností. Pamatuji si, jak jsem byla v sedmém nebi, když jsem uviděla první komentář. A jsem ráda, že tuhle radost zažívám čím dál tím častěji. Není tomu tak dlouho, co mi začali chodit od čtenářů i emaily.


Za ten rok se toho člověk naučí, ale do mistra má stále hodně daleko. Když se podívám na své začátečnické fotky, tak se musím pousmát. Jenomže, až se kouknu za rok na ty "lepší" fotky, tak mi zase budou připadat úsměvné. Hold asi nikdy nebudu spokojená. =D







Díky pohybování se v této oblasti jsem objevila plno nových věcí, které bych nikde jinde nepoznala. Ráda zkouším nové recepty, sice ne vždy úspěšně, ale přeci. =) Někdy tak přemýšlím, co já bych na tom internetu dělala, kdybych pořád nepročítala stránky o vaření a zjistila jsem, že vůbec nevím.




Rok Dobroty Dulinka:

- založení blogu
- ochotné i neochotné foodblogerky
- příspěvky
- komentáře od čtenářů
- první lidi začali sledovat můj blog
- připojení k výzvě The Daring Bakers
- emaily od čtenářů
- změna designu
- narozeniny



Děkuji moc Všem, kteří na můj blog chodí, kteří ho sledují a kteří podle mě vaří. Velké dík patří i těm, kteří mi pomohli v těžkých začátcích a dali mi cenné rady, jak se "foodblogaří".


A co do budoucna?

Nechte se překvapit. Já sama pořádně nevím a nechci slibovat. =)


Narozeninový šnek

Včera jsme se s našima vydali na noční toulky Prahou. Podnikli jsme tuto výpravu po hodně dlouhé době. Brouzdali jsme kolem hradu, v zahradách a namířili jsme si to směr přelidněný Karlův most (i když to v té tmě nebylo tak hrozné, pořád jich bylo hodně).
 A najednoooou. Koukla jsem se z mostu dolu aaa Francouzské trhy. Mé srdce zaplesalo a v tu chvíli jsem se proměnila v malé dítě, které nutně potřebuje svou hračku. Mé oči pátrali v tom davu lidí po makronkách, bohužel ani jedna. Možná dříve než v 9 hodin večer. Společnost podnapilých turistů a pražáků nebyla zrovna příjemná, ale pak jsem je tam uviděla. 
ŠNECI! 1 za 25 Kč a 5 za 100 Kč. Nejdříve mě mamka vybízela ať jdu, ale stánek jsem s úsměvem přešla. Červíček hlodáček mi nedal a vrátila jsem se ochutnat svého prvního šneka. 


No na fotce to zrovna nevypadá, že by mi chutnal, ale naopak jsem si to vychutnávala. Šnečka co jsem měla já šlo jíst bez vidličky, protože ta ulita byla něco jako pečivo. Takže šup tam s ním celým! MŇAM! To bylo žrádlo! Chutnal něco jako bylinková bagetka a pizza dohromady.  Po příjezdu domu jsem hned začala zkoumat, jak připravit, a kde sehnat šnekojda. =D




Jelikož jste bystří čtenáři, tak jste si mohli všimnout, že tento příspěvek provází několik pohádkových obrázků. Je to hrstka mých nejmilovanějších kreslených, animovaných či loutkových pohádek na které ráda koukám i teď. A abych nezapomněla, dort byl, ale o něm až zítra. =)