čtvrtek 25. února 2016

Mám právo být na sebe hrdá!

Možná zvláštní název článku. Ale dnes jsem po cestě z práce přemýšlela o zítřku, že musím do 12ti vyplnit tabulky pro mzdy. Stále se mi ta myšlenka honila hlavou a neustále se mi vracela fráze UDĚLAT MZDY. Myšlenkové pochody se rozjely na plno a já si stále víc a víc uvědomovala, že jsem na sebe vlastně HRDÁ.

Dostala jsem se víc a víc do hloubky a v myšlenkách si prošla rok zpět. Ať už frflám nad čímkoliv a touhou člověka je mít stále víc a víc, tak umím i zastavit a zamyslet se. Hlavně si říci, Balcarová nebuď blbá, vždyť toho máš tolik.

Pokud se tedy zaměřím jen na ty "materiálové" a "úspěchové" stránky a nebudu tu zmiňovat, že mám naprosto úžasnou rodinu a milujícího přítele (bez kterých by to samozřejmě v žádném případě nešlo), tak je toho také dost.

Je mi 22 let. Už téměř rok bydlíme ve vlastním bytě. Ano, máme úvěr, ale opravdu jsem neměla tolik peněz v kapse, abych si koupila byt bez úvěru. Jsem HRDÁ, že mohu říct, že mi byt nikdo nedal, nekoupil a mám ho díky svým zásluhám.

Je mi 22 let. Nedávno jsme si koupili mou "vysněnou" dvojkovou Octávku 1.9TDI. Není to nejmodernější auto, ale už je to auto ve kterém jsem si jistá, že najedu pár desítek tisíc kilometrů v bezpečí. Jsem HRDÁ, že jsme si ho koupili sami.

Je mi 22 let. A věcí na kterou jsem asi nejvíce HRDÁ, je má práce. Minulý rok touto dobou jsem posílala inzerát do jedné firmy. Na konci dubna jsem byla na pohovoru a 4.5. jsem nastupovala na pozici servisního technika. Troufám si říci, že mé výkony byly nadprůměrné. Podmínky mé linky se však změnily a mě ta práce přestávala bavit. Šla jsem si říci o jinou pozici na jiné lince, kterou jsem od ledna 2016 získala. Nebyl to ani měsíc a vyšplhala jsem ještě o stupínek výš a mám pověření na team leadera. Začala jsem chodit na angličtinu, více komunikuji s vedením, mám svůj tým a zítra dělám první výplaty. Znovu si musím opakovat, protože tomu nějak sama nevěřím. Je mi 22 let, mám pod sebou 12 kluků/chlapů techniků a 2 kontrolory. Jsem tam téměř nejmladší a chápu, že člověku, kterému je 37 se těžko poslouchá, takhle mladou holku. Ale není to o věku! Doufám, že mi tato pozice zůstane a z "pouhého" pověření se stane pevně daná smlouva. I za takhle mladou holkou jsou vidět výsledky a chodí pochvaly od vedení. Uvědomuji si svou velkou zodpovědnost a není to jen o tom sluníčkovém rozdávání pochval a přidávání peněz, ale bohužel i strhávání peněz a udělování "vytýkacích dopisů". Jdu se svým týmem a nesu za ně odpovědnost, pokud neumím přebrat otěže, tak na tom nebudou tratit pouze oni, ale i já. 

Opakování toho, že mi je 22 let je úmysl. Protože si myslím, že na svůj věk a za poslední rok jsem toho dokázala opravdu hodně. Pro někoho možná banalita, pro mě neskutečný úspěch. Máme v práci i takové lidi od kterých neustále slyším slova typu, že třeba fotr je debil, protože mu koupil jinou barvu auta, než on chtěl. Nebo že mu dal menší byt, než tomu, který mu za pronájem platí. Jsem také jedna z mála, která si tu práci našla sama a také si sama prošlapala cestu přes pohovor dovnitř. 

Ke všemu jsem si vyšlapala cestu sama. Samozřejmě by bylo jednodušší, kdyby někdo vše zaplatil, ale to bych tu pak maximálně mohla napsat: Naši mi koupili byt, auto a dohodili mi práci u známýho ve firmě. Jsem nesmírně vděčná rodičům a příteli, bez kterých by to nešlo. Ať už se jedná o neskutečnou podporu nebo společný život a účty.

Děkuji!