Zobrazují se příspěvky se štítkemČlánky a Recenze. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČlánky a Recenze. Zobrazit všechny příspěvky

středa 14. června 2017

Co vařit na dovolené? Tipy, triky a pytlíky!



V dnešním článku se dočtete tipy, co vařit na dovolené, když máte přístup do kuchyňky. No, je to spíše taková zpověď a přiznání, co si vaříme my. Už nezáleží, zda je to kuchyň v kempu, apartmánu nebo chalupě. Jenže to není všechno. Rozhodně nečekejte vyvařování, vše domácí v té nejlepší kvalitě. Věřte, že se sem tam objeví nějaká konzerva nebo pytlik. A také se dozvíte něco, čím by se asi foodbloger chlubit moc neměl.

neděle 11. června 2017

{filmová recenze} Šéf / Chef (2014) aneb film 3v1



Krásnou neděli všem,
začínám svou sérii recenzí o filmech, kde se ve větší či menší míře objevuje jídlo. Jako první na řadu přichází film Šéf, protože ve mě nechal nejrozporuplnější pocity ze všech filmů, co jsem doposud viděla. Na film jsem koukala v originále s českými titulky, upřímně, ani jsem nepátrala, zda je dabován do češtiny.

!SPOILER! Článek obsahuje děj filmu. !SPOILER!

neděle 4. června 2017

Filmová výzva aneb koukáme na filmy o jídle


Znáte ty líné víkendy nebo situace, kdy se chcete podívat na nějaký film a absolutně nevíte na jaký? Tak to byl pro mě přesně tento víkend, nechtělo se mi absolutně nikam jít. V sobotu od rána tropy a nedalo se venku existovat. Naštěstí večer přišla bouřka, takže dnes je krásně pod mrakem a příjemný vzduch.

středa 3. května 2017

RECENZE: Zapa Cafe Český Krumlov aneb NEJLEPŠÍ ledová káva








Už jsme měli dost těch davů v uličkách Krumlova a chuť na kafe byla stále větší. Chuť sice byla, ale vedro také. Zapadli jsme do první na pohled zajímavé kavárny Zapa Cafe. Prošli jsme kavárnou a zamířili jsme na malou zahrádečku, kde bylo pár stolů a naštěstí i jeden volný. Usadili jsme se a během chvilky u nás byla obsluha. Nejdřív jsem se ani do nápojáku nechtěla dívat, že si prostě dám Latéčko, ale zvědavost mi nedala.

čtvrtek 26. ledna 2017

NA CESTÁCH: Nedělní výlet za sluníčkem na Hlinnou



Stejně jako v sobotu jsme v neděli chtěli utéct někam za sluníčkem. Jenže inspirace nulová, hory plné běžkařů a na procházku sněhu až moc, jak sami můžete vidět v předchozím článku z Moldavy.

sobota 21. ledna 2017

NA CESTÁCH: Ztracená Moldava aneb zimní pohádka


Je sobota dopoledne a u nás je pěkně hnusně. Už mě to věčné čoudmo vyčerpává. Hledala jsem po online webkamerách, kde by mohlo být sluníčko a jediná Milešovka slibovala sluníčko a pocit vlády nad světem. Nešťastně jsme šmejdili internetem a stále nic nenacházeli. Smířila jsem se se skutečností, že sluníčko dnes znovu neuvidím a bylo mi jedno kam pojedeme. Na to, abychom jeli někam dál už bylo pozdě a proto jsem brouzdali v blízkém okolí. Hurá, vybrali jsme cíl. Vyhlídka Vlčí kámen kousek nad Hrobem s tím, že půjdeme z Mikulova. Oblékli jsem se, jak kdybychom čekali teploty -20°C, zabalili sváču, foťák, pití strčili ještě do podkolenky, aby nám nezmrzlo. Přeci jen - jedeme na hory. No dejme tomu, že jsem nevystrčila hlavu z okna. U nás bylo -1°C a na horách krásných -0,5°C. Ale zpět k cestě.

středa 29. června 2016

RECENZE: Restaurace Babylon - Český Krumlov



Co jsme dělali v Českém Krumlově a zážitky okolo se dozvíte v jiných článcích. A jelikož se jedná o recenzi, tak si tu vezmeme někoho pod lampičku. Tentokrát to je restaurace Babylon. Jak to asi dopadlo? Propadák, slušný průměr a nebo se tam vrátíme? To vše se dočtete.

pondělí 27. června 2016

JIŽ BRZY! JIŽNÍ ČECHY, SVATBA a ...



Minulý týden jsme strávili v Jižních Čechách na "svatební" cestě. Jelikož si z každého dne píšu zápisky do cestovního deníčku, tak se o ně s radostí podělím. Můžete se těšit na výlet po Krumlově, Třeboni, prohlídku pivovaru a samozřejmě na pár typů, kam rozhodně zajít, když se na jihu objevíte. 

Dalším připravovaným článkem je náš svatební den, strasti a slasti příprav samodomo. Jak to vše dopadlo, atd... Jako třešnička na dortu náš svatební videoklip od toho nejlepšího kamerama pod sluncem Luboška :D Svatební (a nejen ta) videa a videoklipy s příběhem, více na www.forpix.cz
Máte se na co těsit. =)

středa 20. dubna 2016

Poslední tabulka čokolády padla v neděli 10.dubna

Moji milí čtenáři,

svatba se blíží neúprosným tempem (už jen necelý měsíc) a já mám stále pocit, že nic nemám. :D Myšlenkami jsem úplně někde jinde a když neřeším práci, tak řeším svatbu.
Minulý týden jsem si našla ještě jednu zábavu. Po dlouhé době jsem zase zabrousila na stránky 30ti denní výzvy koukala na fotky všech těch žen i mužů, co se "chlubí" svou proměnou ať už je to taková nebo maková výzva. Vždy jsem měla velký problém s jídlem, takže i když jsem cvičila, tak jsem do toho s odpuštěním jedla jako prase. Nedokázala jsem se udržet na takové té vyvážené rovině a po chvíli to krachlo.
Věděla jsem to a přesto nebyla síla s tím něco udělat. Režim v práci mi k tomu vážně nepomáhal.

Snídaně - NIC
Svačina - bageta
Oběd - jak kdy - někdy třeba i nic
Po příjezdu domu - někdy nic nebo nějakej rohlík či chleba a samozřejmě vše, co přišlo pod ruku
Večeře - většinou až s tím mým a opravdu jitrnice s bramborem v půl 10 večeře není nejlepší řešení

Mohli mi to říkat jiní, mohla jsem i to říkat i já, ale musel přijít ten okamžik, kdy se mi to v hlavě přeplo. Jiní to zvládli, tak proč ne ty?!


Řekla jsem si DOST! Nechci chodit okolo zrcadla obloukem! Nechci se stále cítit blbě, když jsem nahá před svým přítelem. Chci si jít koupit do krámu to, co se mi líbí a ne to, co zbylo. Chci si říct, že jsem pěkná ženská a věřit tomu. Některé ženy jsou spokojené a jsou třeba dvakrát takové, ale i když bych si tohle říkala, tak bych lhala sama sobě. Chci, aby můj přítel měl vedle sebe hezkou manželku. I když teď si tak trochu nadávám, že jsem nezačala dřív, když svatba je za necelý měsíc. Chci být jednou tou sexy mamčou, které bude těhotenství slušet a ne, že to pomalu do 8 měsíce nebude poznat a jen působit, že jsem si dala velký oběd. A hlavně, chci se cítit dobře sama se sebou.


Myslím, že mé tělo dostalo hodně zabrat, vlastně od střední školy až doposud. I když to na té střední bylo asi tak nejlepší, na vejšce horší a teď radši ani nemluvit.



A jak to tedy teď se mnou vypadá?

Mám za sebou 1. týden 30ti denní výzvy Sacharidové vlny. Nebudu vám tu vysvětlovat, co to sacharidové vlny jsou, ale spíše mé poznatky a jak zatím válčím.

Úžasné a dokonalé je pro mě to, že dostanu nákupní seznam na týden, kde je přesně rozepsáno, kolik čeho koupit. Dále jídelníček také vidím na týden předem. Ale pozor! Žádné "nakrájej kuře na nudličky a osmahni na suché pánvi a pak ještě radši osuš tu šťávu a k tomu podus zeleninu...". K jednotlivým jídlům jsou napsané suroviny, ale jak si je člověk upraví, to už je pouze na něm. Samozřejmě, že si z kuřecího neudělám řízek, ale pro mě je tahle volba ideální. Mohu sama pracovat se surovinami a během dne si je i kombinovat.

Kouzelnické triky s jídlem v jeden den.


Místo proteinu, který je k výzvě doporučen používám tvaroh nebo bílky a to mi dává další prostor pro různé pomazánky ať už sladké nebo slané.
Některá jídla mi dělají problém - jako Př.: Kdybych měla sníst samotné sardinky v tomatě s knackebrotem.
Ukážu vám, jak jsem z těchto tří jídel, která mi nevyhovovala tak, jak jsou napsaná udělala 3 dokonalé mňamky.

Původní:
(uvádím už s tvarohem místo proteinu)
Snídaně: 200g tvarohu + 100g žitného chleba + 50g arašídového másla
Svačina: 150g bílého jogurtu + 2 jablka
Večeře: Sardinky v tomatě + 2 knackebroty

Po zásahu:
Snídaně: 150g bílého jogurtu + 1.5 nakrájeného jablka + skořice = zamíchat do krabičky <3
Svačina: 50g tvarohu + sardinky v tomatě + sůl + pepř + citronová šťáva + žitný chléb = chleba s rybičkovou pomazánkou
Večeře: 150g tvarohu + arašídové máslo + skořice + knackebrot + půlka jablka na plátky = největší překvapení, které se mi povedlo vykouzlit. Knackebrot namazaný ochuceným tvarohem a na tom položené plátky jablíčka <3

Je sice důležité dodržovat nějaké zásady, ale zase je potřeba naučit se pracovat s jídelníčkem. Když se budu bát dalšího dne, protože nesním samotné sardinky v tomatě s knackebrotem a při večeři se mi bude zvedat žaludek, tak je to naprd.

Mé poznámky z deníčku:

Vedu si "vlnící deník" kam si každý den píšu postřehy, nějaké vychytávky a prohřešky.


  • 11.4. těším se, až se zbavím lososa, sladké snídaně nejsou pro mě zrovna extra výhrou, dělala jsem Kubovi k večeři řízky a slintala jak bernardýn, ŠÍLENÁ MLSNÁ!!!!!
  • 12.4. dnešní losos byl mnohem lepší, už druhý den jsem omezila kávu na 1 denně a šíleně mě bolí hlava od 12 - 17 hodin, dnešní den už nebyl tak strašný s mlsnou
  • 13.4. chutě na sladké jsou téměř mizivé, už nemám ani myšlenky na volnou neděli, v práci piju kávu bez mléka
  • 14.4. vůbec žádné chutě na sladké, dokonalá večeře - arašídové máslo smíchat s tvarohem a skořicí + jablíčko na plátky = namazat na knackebrot a poklást jablíčkem, cheat day pro mě bude akorát ve znamení vaření 1 jídla, KONEČNĚ dodrženy všechny časy v jídle <3
  • 15.4. a 16.4. trochu propadák, protože mi nechutnalo jídlo, takže jsem nesnědla vše, co jsem měla.
  • 17.4. VOLNÝ DEN! Tak jsem se na něj těšila a bylo mi po něm taaaak špatně. Upřímně už se těším na pondělí, i když mě čeká 3x méně sacharidů.



Jídelníček je vždy stejný na dva dny aaaaa volnááá neděle. Což znamená sežer co chceš, ale dodrž minimální příjem sacharidů.
Neděla pro mě nebyla úplně výhrou a bylo mi pěkně špatně. Člověk si strašně rychle odvykne, aniž by chtěl. Uvidíme, jak zvládnu tento týden, i když jídelníček mi zatím vyhovuje víc. =)


Mějte se fanfárově a já už konečně nazuju ty tenisky a půjdu vyběhnout. 
Vaše V. =)

pondělí 14. března 2016

FOOD HAUL #2 - Chefshop.cz



Že by tu byl FOOD HAUL? Ano. Tentokrát však nebude za měsíc únor (o ten také nepřijdete), ale v rámci mé nové spolupráce s Chefshop.cz. Ze spolupráce mám velkou radost a ze zaslaných produktů ještě větší. Produkty jsou/byly velmi rozmanité a některé na své vyzkoušení teprve čekají. Jsem velmi ráda, že balíček obsahoval výrobky, které bych si třeba já sama nikdy nekoupila. Přesně takové produkty mě baví zkoušet, ale i tak je v krámě snadno přehlédnu. Nebudu už zdržovat a pojďme se na to společně podívat.

čtvrtek 25. února 2016

Mám právo být na sebe hrdá!

Možná zvláštní název článku. Ale dnes jsem po cestě z práce přemýšlela o zítřku, že musím do 12ti vyplnit tabulky pro mzdy. Stále se mi ta myšlenka honila hlavou a neustále se mi vracela fráze UDĚLAT MZDY. Myšlenkové pochody se rozjely na plno a já si stále víc a víc uvědomovala, že jsem na sebe vlastně HRDÁ.

Dostala jsem se víc a víc do hloubky a v myšlenkách si prošla rok zpět. Ať už frflám nad čímkoliv a touhou člověka je mít stále víc a víc, tak umím i zastavit a zamyslet se. Hlavně si říci, Balcarová nebuď blbá, vždyť toho máš tolik.

Pokud se tedy zaměřím jen na ty "materiálové" a "úspěchové" stránky a nebudu tu zmiňovat, že mám naprosto úžasnou rodinu a milujícího přítele (bez kterých by to samozřejmě v žádném případě nešlo), tak je toho také dost.

Je mi 22 let. Už téměř rok bydlíme ve vlastním bytě. Ano, máme úvěr, ale opravdu jsem neměla tolik peněz v kapse, abych si koupila byt bez úvěru. Jsem HRDÁ, že mohu říct, že mi byt nikdo nedal, nekoupil a mám ho díky svým zásluhám.

Je mi 22 let. Nedávno jsme si koupili mou "vysněnou" dvojkovou Octávku 1.9TDI. Není to nejmodernější auto, ale už je to auto ve kterém jsem si jistá, že najedu pár desítek tisíc kilometrů v bezpečí. Jsem HRDÁ, že jsme si ho koupili sami.

Je mi 22 let. A věcí na kterou jsem asi nejvíce HRDÁ, je má práce. Minulý rok touto dobou jsem posílala inzerát do jedné firmy. Na konci dubna jsem byla na pohovoru a 4.5. jsem nastupovala na pozici servisního technika. Troufám si říci, že mé výkony byly nadprůměrné. Podmínky mé linky se však změnily a mě ta práce přestávala bavit. Šla jsem si říci o jinou pozici na jiné lince, kterou jsem od ledna 2016 získala. Nebyl to ani měsíc a vyšplhala jsem ještě o stupínek výš a mám pověření na team leadera. Začala jsem chodit na angličtinu, více komunikuji s vedením, mám svůj tým a zítra dělám první výplaty. Znovu si musím opakovat, protože tomu nějak sama nevěřím. Je mi 22 let, mám pod sebou 12 kluků/chlapů techniků a 2 kontrolory. Jsem tam téměř nejmladší a chápu, že člověku, kterému je 37 se těžko poslouchá, takhle mladou holku. Ale není to o věku! Doufám, že mi tato pozice zůstane a z "pouhého" pověření se stane pevně daná smlouva. I za takhle mladou holkou jsou vidět výsledky a chodí pochvaly od vedení. Uvědomuji si svou velkou zodpovědnost a není to jen o tom sluníčkovém rozdávání pochval a přidávání peněz, ale bohužel i strhávání peněz a udělování "vytýkacích dopisů". Jdu se svým týmem a nesu za ně odpovědnost, pokud neumím přebrat otěže, tak na tom nebudou tratit pouze oni, ale i já. 

Opakování toho, že mi je 22 let je úmysl. Protože si myslím, že na svůj věk a za poslední rok jsem toho dokázala opravdu hodně. Pro někoho možná banalita, pro mě neskutečný úspěch. Máme v práci i takové lidi od kterých neustále slyším slova typu, že třeba fotr je debil, protože mu koupil jinou barvu auta, než on chtěl. Nebo že mu dal menší byt, než tomu, který mu za pronájem platí. Jsem také jedna z mála, která si tu práci našla sama a také si sama prošlapala cestu přes pohovor dovnitř. 

Ke všemu jsem si vyšlapala cestu sama. Samozřejmě by bylo jednodušší, kdyby někdo vše zaplatil, ale to bych tu pak maximálně mohla napsat: Naši mi koupili byt, auto a dohodili mi práci u známýho ve firmě. Jsem nesmírně vděčná rodičům a příteli, bez kterých by to nešlo. Ať už se jedná o neskutečnou podporu nebo společný život a účty.

Děkuji!

úterý 23. února 2016

ŠMAKUJTO! - můj box #1 {food haul}



Měsíc čekání se mi vážně vyplatil. Už dlouho jsem šilhala po nějakém food boxu, ale nemohla jsem se rozhodnout jaký. Buď byl pro mě moc obyč nebo nedostatečně atraktivní. Šmakujto box jsem sledovala už delší dobu u různých food blogerů a vždy jsem přemýšlela, co by mě z daných balíčků nenadchlo. Když už se po několikáté opakovalo to, že by se mi vlastně líbilo vše, maximálně jedna věc ne, tak jsem se rozhodla si na konci roku objednat box na 3 měsíce.

Co je to Šmakujto box?
Jedná se o food box, kde najdete každý měsíc 5 - 7 jiných specialit. Jeden box stojí 599 Kč a hodnota výrobků v krabici je vždy vyšší, než tato cena. Více o ŠMAKUJTO si přečtěte ZDE.

Na ŠmakujTo boxu mě nejvíce zaujala jeho pestrost v zasílaných produktech. Většinu výrobků jsem nikdy neviděla a ani o nich neslyšela. Takový by podle mě měl box být, že vám dorazí nové věci, které si jen tak nekoupíte. A pokud bydlíte na malé vesničce jako já, tak už tuplem ne. Pojďme se tedy podívat, co mi dorazilo v mém prvním boxu.

Můj únorový box:

Po otevření SLÁMA! Plno blogerů si na ni stěžuje, ale bez ní by to nemělo ten správný efekt. To radši pak trochu poklidím, než tam mít naházené plastové fujtajbly. To jsem ještě netušila, že pak budu uklízet celý obývák včetně chodby, protože naší kočičce se tuze zalíbila. S rozběhem do ní skákala a klouzala se po podlaze s hlavou zabořenou ve slámě. Prostě se zvířatky je radost.

V každém boxu obdržíte časopis, kde máte popsané jednotlivé produkty a jejich příběh k tomu. Bez časopisu byste si možná tak řekli: Hm, hezký. Málokdo by pak šel pátrat dál na internet. S časopisem v ruce produkty ožívají.




Smelly Garlic - česneková kořenící směs






Jeden z našich favoritů únorového boxu. Smelly Garlic je kořenící směs, kterou když otevřete, tak je to jak indická bomba. Ta vůně česneku a koření je naprosto dokonalá. Jedná se o směs praženého česneku, drceného kokosu, chilli a orientálního koření. Česnek tvoří 60% celkového obsahu. 

Výrobcem je Cheeky Food Co. a jeho zakladatelkou je Swati Biwai, která vyrostla v početné rodině v Indii. Poté, co se usadila v Londýně a vychovala 4 děti, tak si potřebovala ulehčit práci v kuchyni. Plno dobrých nápadů vznikne tak, že si chce člověk ulehčit práci. Příkladem je i tato směs, kdy Swati začala zavařovat vše možné do skleniček. Nejdříve ji chválilo okolí, poté vyrazila na farmářské trhy a nakonec uvedla na trh 100% přírodní a ručně dělané kořenící směsi.

Cena někomu může připadat vysoká, ale věřte, že není. Směs je velice koncentrovaná a stačí ji přidávat opravdu po lžičkách. Určitě to objemově neberte jako když prolisujete česnek.

Za nás tedy oba palce nahoru!

Cena: 190g za 169 Kč


Více informací a zakoupit můžete ZDE




Dobrá povidla - Moravská






Favorit číslo dvě. Povidla si sice děláme doma, ale když dojdou, tak jsme víte kde. V takovém případě jsou tu pro nás Dobrá Povidla a jsem opravdu šťastná, že něco takového máme. Po otevření skleničky na vás dýchne vůně DOMÁCÍCH povidel a přenese vás do časů, kdy jste babičce oblizovali skleničky, když je plnila povidly a ukáplo.
A ta chuť! Dokonalé! U tohoto výrobku se poctivost nezapře!

Výrobcem je paní Věra Vojtěchová. Velmi se mi líbí její myšlenka, že nechce, aby její děti zapomněly, jak chutnají pravá povidla. Její cesta začala nejdříve po příbuzných a známých, kterým její povidla chutnala. Na podzim roku 2014 s povidly vyrazila na trh. V jejím sortimentu najdeme povidla švestková 100%, povidla moravská se skořicí a rumem a povidla hrušková. Která mě osobně velmi lákají. Vše dělá sama do prvopočátku. Od vybrání švestek po nafocení skleniček. 

Přijde vám cena vysoká i po tom, co jste si přečetly předchozí řádky? Mně už ne.


Cena: 340g za 115 Kč

Více informací a zakoupit můžete ZDE




Salted Caramel HONEYCOMB DIPS







Medový suk v belgické čokoládě a k tomu ještě slaný karamel. Milovaný a zároveň zatracovaný. Takhle bych mohla nazvat tento produkt. Po prvním přečtení obrovské nadšení, úžasná vůně, skvělá chuť na první kousnutí, ale žádná hitparáda. Řekla jsem si, že dobrý, ale nic po čem bych toužila. Asi po týdnu mě najednou chytla neskutečná mlsná a musela jsem okamžitě mít tuhle tvrdou sladkost. Moc to neumím popsat. Je to tvrdé, sladké, medovo-karamelové s belgickou čokoládou a nakonec vaše chuťové buňky zaplesají nad špetkou soli. Jedinou nevýhodou je, že doporučuji pouze lidem se zdravými zuby. :D

Ross Newton, spoluzakladatel Mighty Fine Chocolate, je z rodiny, která se věnovala výrobě čokolády. V roce 2014 otevřel v Londýně malou čokoládovnu, kde prodával i Hoenycombs. Poté co viděl neskutečný zájem o medové suky, krám zavřel a s obchodním partnerem Kitem Tomilinsonem se zaměřili pouze na výrobu těchto suků. Tak vznikla značka Mighty Fine Chocolate a po roce a půl není moc gurmánů v Anglii, kteří by značku neznali.

Je pravda, že si medové suky asi nebudete kupovat každý týden. Ale můžou posloužit jako skvělý dárek pro milovníky sladkého nebo jako tajná dobrota do šuplíku na horší časy.

Cena: 90g za 139 Kč

Více informací a zakoupit můžete ZDE


Tagliatelle dýňové s panenským olivovém olejem






Těstoviny a České? Ano! Ochucené těstoviny, které už tu chuť mají v sobě. Kombinace pravé italské mouky a lokálních surovin od farmářů. Vše začalo v roce 2011, kdy Janu Řepovi a jeho kolegům nabídla kamarádka starší stroj na výrobu těstovin. Naše mouka však na tohle není ideální a proto vyjeli do Itálie čerpat inspiraci a zkušenosti. Vyplatilo se! Dnes Pasta Culinaria vyrábí těstoviny různých druhů a chutí.

Já měla ve svém boxu dýňové tagliatelle, které čekají na svou příležitost. Jednodušší by pro mě bylo, kdybych dostala ty druhé hříbkové, tak už je mám pryč.


Cena: 250g za 89 Kč

Více informací a zakoupit můžete ZDE



Pitta Chips - Jarní cibulka a italský sýr





Tohle mě tedy vůbec nenadchlo. Krásný obal, skvělá vůně, dobrá chuť, ale nevim no. Bylo to takový, že jsme to sice dojedli, ale znovu bych si je já sama nekoupila. Asi nám na tom vadila divně tvrdá konzistence, která připomínala hodně dlouho zapomenuté brambůrky. Ovšem 100 lidí, 100 chutí a vím o plno lidech, kterým to chutnalo. 

Za nás tohle opravdu ne.

Cena: 60g za 55 Kč

Více informací a zakoupit můžete ZDE



Wolfy´s Porridge Lesní ovoce






Poslední položkou našeho boxu je tento tajemný kelímek o kterém jsem až do otevření netušila, o co se jedná. Tadááááá, ovesná kaše s marmeládou k tomu. Jelikož jsem se teď naučila do práce tahat porcované ovesné kaše, tak se těším až vyzkouším i tuhle, ale nějak je mi pořád líto jí za tu cenu sníst. :D
Samozřejmě bez konzervantů, barviv a přidané soli. Chuť kaši dodáte přibalenou marmeládičkou, která jde s kašemi ruku v ruce.

Barbara Moinet, zakladatelka Wolfy´s Porridge, začala s výrobou kaší v kelímku v roce 2013. Nápad vznikl na popud toho, vymyslet občerstvení, které je rychlé, zasytí a zahřeje. Nápad se zrodil a požadavek byl jasný, že kaše musí chutnat, jako ta čerstvě uvařená. Rozhodly se ke kaším do kelímku přibalit a malé balení marmelády. Marmelády jsou dalším směrem Barbařina podnikání. Jedná se o rodinný podnik, kde se marmelády vyrábí již od roku 1989.

Cena: 100g za 79 Kč

Více informací a možnost zakoupení ZDE



Tak a to by bylo z dnešního boxu všechno. Už teď se těším, až si pojedu do Ústí v březnu vyzvednout další. A nejspíš si k boxu ještě něco přihodím bokem.

Objednáváte také ŠmakujTo box? Co nejvíce zaujalo nebo láká vás? Nebo máte své tajné tipy i na jiné skvělé boxy? Dejte mi určitě vědět.


Tato recenze není sponzorovaná a je založen pouze na našich chutích.

pondělí 15. února 2016

RECENZE: Zámecká restaurace Děčín - Valentýnské menu



Po sobotním plese a následném filmu jsme s Kubikem v neděli rozlepili oči někdy až v půl 11 dopoledne. Na otázku, zda budu ještě spinkat jsem řekla, že nevím a válejíc se v peřinách se zeptala na to samé. Kubik odpověděl, že už nemůže, že musí do Teplic. Opravdu jsem nechtěla, aby odjížděl jen kvůli nějakému Valentýnu. Řekla jsem mu, aby nikam nejezdil, že je hlavní, že jsme spolu.

úterý 9. února 2016

FOOD HAUL #1 Leden 2016 - Objevy, přešlapy a stálice!



Dnes máme 9. v měsíci a s tím i první FOOD HAUL. Než se vrhnu na to, čím jsme obohatili naše chuťové buňky, tak vysvětlím strukturu článků.

pátek 16. října 2015

1950? Vintage? Retro? aneb náš SVATEBNÍ ŠATNÍK

Krásný páteční podvečer.
Jak jsem předeslala v minulém článku, tak dnes nahlédneme pod sukni našim svatebním šatům. V případě mých šatů to můžeme vzít doslova, protože spodnička bude mít velmi výraznou barvu. Ta byla tou, která to všechno rozhodla, ta mě přesvědčila mít krátké šaty. Vzhledem k místu našeho obřadu jsou krátké šaty i velmi praktické. Méně praktické asi bude to, že svatba je v půlce května a teploty asi nebudou nejvyšší. 
U mého milovaného bylo jasné, že nebude mít klasické kalhoty, ani oblek. Místo toho se nám zamlouvají kšandy, motýlek, košile, možná vestička a kalhoty manšestrového typu nebo prostě nějaké béžové, hnědé či šedivé. Hooodně dlouho jsem byla proti čapce na hlavě, ale když on na mě dělal pořád oči, tak jsem mu ji odsouhlasila. Jediné, co nemáme domyšlené, tak jsou boty.

Dulči šaty

Na každém obrázku je kousek mých budoucích šatů. Pak je nějaká šikovná švadlenka bude muset poskládat dohromady.

Ano, krajku jsem si tam propašovala a na šatech bude!

Krajka <3


Krajka! Šaty budou mít horní vrstvu krajkovou. Rukávy budou buď 3/4 nebo klasicky dlouhé. Délka šatů těsně nad kolena. I když v délce do půlky lýtek by bylo větší teplo, ale k mému malému vzrůstu tato délka vůbec nejde.


TA SPODNIČKA!

Barevná spodnička. Konkrétně červená - BUDE! Klasická rudá barva, stejně jako bude barva mých rtů a bot. Fotek mám nespočet, ale tyto nejvíce vystihují to, co od šatů očekávám. Áčkový střih, barevná spodnička, krajkový vršek.

Kubika "oblek"

Zalíbila se nám kombinace kšand přes vestičku.



Takto vypadá naše představa o "obleku" ženicha. A má tam i tu svojí čepičku. =) Nejvíce se nám zamlouvá první fotka. Abychom k sobě ladili, tak motýlek bude v červené barvě.

Neskutečně se těším, až uvidíme nějaké pokroky při nakupování. Samozřejmě, že výsledek jako takový bude znám až přímo v den D!


úterý 13. října 2015

COŽE?! Už jen 7 měsíců?

Moji milí čtenáři,
dnes je to přesně 7 měsíců do naší vysněné svatby. Vždy jsem si plánovala, jak budu postupně všechno zařizovat a že nechápu, jak mohou všichni šílet na poslední chvíli. Teď? Teď už to chápu! Jediné, co máme doma, tak jsou papírová brčka. Vymyšlené to však máme celkem obstojně. Naše svatba se bude ubírat směrem do minulosti, konkrétně do 50. let.
Ani jako malá holčička jsem netoužila po obřích "dortíkových" šatech. Naopak. Mé vysněné šaty měly být splývavé, celé pokryté krajkou s dlouhými krajkovými rukávy. Plno šatů tohoto typu jsem viděla a myslela jsem, že je to ono. Ale znáte to, všechny plány jsou většinou úplně jinak. To je tak, když narazíte na pana dokonalého, požádá vás, zda si ho vezmete a už DOOPRAVDY začnete plánovat svatbu.

Pověry??? 
Svatbu máme v KVĚTNU, v PÁTEK a ještě k tomu 13.
Posuďte sami, jak věříme pověrám.

Upnuté společenské oblečení a podpatky?
NE! Kvalitní outdoorová obuv a pohodlné oblečení .

Tradiční oběd - svíčková nebo selský talíř? 
NE! Čuník na rožni, raut a celková samoobsluha.

Obřad na radnici nebo na zámku?
NE! Ve skalách! A co když bude pršet? Tak existují deštníky!

Od začátku bylo jasné, že naše svatba nebude tradiční. I ty šaty se změnily!

Tímto vás zvu k novým článkům na téma svatba. Provedu vás naší cestou za dnem D, která jistě bude ještě plná slastí i strastí!
V příštím článku si posvítíme na to naše padesátkové oblečení, kterému nebude chybět naše ulítlost a hravost. 

neděle 13. září 2015

RECENZE: Hranatý hrnec Cezzarino ČR



Bomba nebo katastrofa? Vyplatí se opravdu zaplatit tolik peněz za hranatej hrnec? Obstojí Česká značka ve všem, co slibuje nebo se sen o dokonalém vaření rozplyne jako pára nad hrncem? To vše se dozvíte v dnešní recenzi. Od vybrání produktu až po týden v kempu, kde dostal pěkně zabrat. Měsíc skoro každodenního používání. Od smažení po dlouhé vaření. Jak to tedy vše dopadlo?

pondělí 18. května 2015

Moje rodinná kuchařka - Jamie Oliver's FOOD Tube



V pátek 15.května proběhl po celém světě tzv. Food Revolution Day (Den revoluce ve stravování). Jedná se o celosvětovou kampaň, kterou zaštiťuje Jamie Oliver. Hlavní myšlenkou této akce je, aby lidé začali přemýšlet nad tím co jí a co dávají jíst svým dětem. 
Je hezké, že je k tomu určen nějaký den, během kterého se konají akce a každý do toho jde po hlavě. Pro lidi, kteří jsou nerozhodní je to například motivující, ALE. 
Chcete změnit své stravování nebo stravování své rodiny? Tak začněte klidně dnes, i když je 18.května.

středa 18. března 2015

DIY: Girlanda na dort



Nic složitého a přitom tak poutavého. I z obyčejného dortu rázem vykouzlíte dort o něco zajímavější. Dalo by se to pojmout i jako dekorace na poslední chvíli, během pár minut máte hotovo. Možná si řeknete, že ne každý má doma barevný papír. Ale klasický papír má snad doma každý. Buď ho můžete nechat čistě bílý nebo ho dokreslit po svém.

Potřebné věci:
nůžky
lepidlo
2 špejle
provázek nebo nit
barevný papír
fix

Postup:


1. Papír přehneme v půlce a už je na vás zda delšími stranami, či kratšími. Záleží na tom, kolik vlaječek potřebujete a jak velké.

Ohyb nám slouží jako vrchní strana, pod kterou poté povede provázek proto si ho nepřestřihněte.

2. Vystříháme si tvary, které se nám líbí.

3. Vlaječku si ozdobíme dle fantazie buď jen z čelní strany nebo z obou, jen dejte pozor, že na druhé straně nebude to samé písmenko!!!

4. Poskládáme si vlaječky k sobě a pod ohyb dáme provázek. 

5. Každou vlaječku slepíme dohromady.



6. Provázek přivážeme na dvě špejle a zapíchneme do dortu.

A je hotovo. Milé zpestření dortu. Místo špejlí můžete použít i něco lépe vypadajícícho nebo část vykukujících špejlí nabarvit fixem.

pátek 6. března 2015

Co bude dál?

Ne, nekončím s blogem, ALE!

Jeden zádrhel tu přeci jen je. Stále jsme doma bez internetu a nejspíš to v tomto bytě tak i zůstane. Ovšem, co tam nezůstane dlouho, tak budeme MY!
Vařím každý den, kdy jsme doma. Peču také, ale v tomhle prostředí mě to nebaví a ještě jsem většinou bez foťáku.

V bytě jsme dva měsíce a pár dní k tomu. Pan domácí, který se předem zdál jako milý chlapík, co vám vše řekne na rovinu se změnil v tak trochu "psychického tyrana". Největším problémem je to, že bydlí přímo pod námi, je v důchodu a tím pádem skoro stále doma. I když se jedná o starý barák, tak je od nich vše slyšet a tím pádem i od nás. Cokoliv nám doma upadne, tak si to hned druhý den slíznem. Ne, že by křičel, ale takovým tím rejpavým tónem připomene, že tam je rok stará podlaha. Poté hned zase koumá, co jsme doma vrtali, že tam někdo celý den vrtá, přitom jsme oba v práci. Další maličkosti ohledně toho, že nám od nastěhování slibuje novou baterii, protože on přeci nebude kupovat baterii za plnou cenu, když čeká na slevy. Takže už si přes měsíc chodíme pro studenou vodu do koupelny, protože v kuchyni teče proudem kapající vody. Když chcete teplou, tak se nejdřív opaříte, tu totiž zajišťuje průtokový ohřívač, který je rád, že ještě funguje. Pračka nám pro změnu nehřeje vůbec. 

Minulý týden, kdy jsem se konečně vrhla na poslední pytle s oblečením, že to prostě do té malé skříně nějak dostanu mi přišla podivná zima, která ve skříni je. Nemilé zjištění, že za skříní je celá zeď mokrá a odrolená.
Další věcí, která mě docela štve, že barák má jednu centrální schránku, kterou vybírá domácí a dále třídí. Tím pádem vidí všechnu vaši příchozí poštu. Např.: když přišlo oznámení od ČEZu, že přijdou na stav elektroměru, tak hned žhavil telefon a byl nepříjemnej. Hulákal, že nám chtěj určit sundat elektroměr a k nám se dál oznámení ani nedostalo. Je pravda, že jsme museli volat na ČEZ, protože nám od nich za celou dobu do schránky nic nepřišlo (vše už máme naštěstí v pořádku zaplaceno). Tam nám paní řekla, že se jim vrátil dopis, že na té adrese nikdo takový nebydlí. A hádejte proč? Protože panu domácímu trvalo měsíc a půl než nám dal na zvonky jména. Hlavně, že je dal na schránku, která je uvnitř domu a pošta tam nemá přístup.

Po dvou měsících bydlení, kdy máte pocit, že jste u někoho v bytě a ne ve svém bytě vás začnou prudit i maličkosti. Šíleně mě vytáčí, že on si veškerý tříděný odpad dává na schody, na kterých já musím vytírat. Takže jsem mu vždy ty jeho smradlavé pyramidy musela přerovnávat. Teď už na to kašlu a vytírám jen okolo. Trouba nesmí jet naplno, nejlépe jen dvě plotýnky, nebo jen trouba a plotýnka, jinak vyhodíte pojistky.

Poslední kapkou bylo to, že nám zatrhl psa. Nepodal jeden pádný důvod, který bychom mu mohli odsouhlasit. Na vše bychom měli protiargument, ale prostě NE. Přitom sám doma psa má. Takže končíme. S bytem jsem měla ze začátku velké plány, jak ho vymalovat, jak přestavit. Ale když vidíme, jak se staví k jakékoliv změně, tak si tam nepověsíme ani obrázek. Byt je to hezký a dal by se krásně zútulnit, ale s jiným domácím. Je pravda, že tenkrát za tu měsíční stěhovací lhůtu, to bylo to nejlepší, co jsme sehnali. Teď naštěstí máme čas hledat a Kubova maminka už dokonce o nějakých bytech ví...
Snad se nám brzy podaří dostat někam, kde se bude žít pro radost a nejen přežívat...