Nějak nevím, kde bych měla začít. Byl to pro mě, tak silnej zážitek, že netuším, zda budu vůbec schopna slovy ten prožitek popsat. Vezmu to tedy od úplného začátku.
Před nějakým časem jsem se dozvěděla od kamaráda, že si ve městě dal horkou bílou kokosovou čokoládu, a že mají i pistáciovou. Mé chuťové buňky ihned zareagovaly a začala jsem slintat. Bylo mi slíbeno, že až někdy přijedu já k němu, tak si na ni zajdeme. Upřímně mé představy byly takové, že si někam do klasické kavárny s pár stolečky vevnitř i venku zajdeme pro horkou čokoládu a v "kemílku" (ne, to není překlep) si ji odneseme s sebou. Po dvou návštěvách u jeho rodiny, jednom úděsném zážitku u Fešáka, co se oběda týče, výšlapu na věž a návštěvě info centra jsme zamířili směr ČOKOLÁDA.
 |
| Nádherné a příjemné prostředí. |
Ihned po otevření dveří jsem zapomněla na všechny své představy. Pokud to tam někdo znáte, tak si asi řeknete, co mě tam tak uchvátilo? Příjemné nekuřácké prostředí se stolečky, židlemi, gauči, dětským koutkem a barovým pultem, co je na tom zvláštního? To si možná někteří řeknou, ale já konečně přišla na to, co mě tam tak učarovalo. Přišla jsem si, jako bych přišla domu nebo k někomu známému na návštěvu. Poté, co jsem zaplula do útulné pohovky s Áčkem na stole se tento pocit ještě umocnil. Nějak jsem na chvilku zapomněla, že jsem vlastně v kavárně, a že bych si měla asi objednat. Jelikož jsme předtím běhali po městě, tak mě měkoučká sedačka úplně pohltila, na klín jsem si hned dala polštářek (tohle dělám vždy, když je polštář, i doma, tak sedím), které byly k dispozici. A je to přesně tím, že jsem se cítila jako doma, jinak bych si nedovolila se tam takhle vyvalit.
 |
| Naše posezeníčko. |
Jak už jsem zmínila, tak jsme seděli u stolu, který na sobě měl velké dřevěné písmeno A. Myslela jsem si, že je to jen hezká dekorace, která drží nabídku (každý stůl má jiné písmenko). Po otevření nabídky jsem nevycházela z úžasu. Dala bych si úúúúúplně všechno od začátku až do konce!!!!! Objednávkový systém je tu poněkud netradiční a tím se dostávám i k obsluze, která je také "netradiční", i když na první pohled vám to většinou nepřijde. Obsluhující jsou totiž lidé převážně s mentálním postižením. Na stránkách proto vyzývají, aby lidé byli trpěliví a odpustili případné nedostatky obsluhy. Ale sama za sebe musím říct, že jsem nic nenormálního nezpozorovala, naopak. A jak si vlastně objednáte? U každé položky v nabídce máte kód, a ten napíšete na objednávkový lísteček, který i s tužkou leží u dřevěného písmene.
 |
| Už jenom ty čokoládky bych si dala všechny. |
Objednávkové lístečky mají písmeno stolu, aby se vědělo, odkud objednávka je (takže nejen hezká dekorace, ale i praktické využití). Na lísteček napíšete počet, kolikrát položku chcete a odložíte na kraj stolu Přijde mi to praktické i z hlediska, že k vám obsluha neustále neběhá se ptát, co chcete a já si dál mohla listovat nabídkou, aniž by si někdo myslel, že ještě nemám vybráno. A když chcete něco dalšího? Tak jednoduše vyplníte další lísteček.
 |
| Objednávkový lístek. |
Možná to někomu přijde divné a neví, co a jak dělat, když je tam poprvé. Stačí otevřít jejich nabídku a hned na vnitřní straně desek máte vše vysvětleno.
Sice bych si dala všechno, ale tentokrát jsme sem přišli kvůli jedné jediné: Bílá pistáciová čokoláda aneb ORGASMUS pro chuťové buňky (a dokonce i s kousky pistácií). Já to neumím popsat, to nejde, to se musí zažít!
 |
| Bílá pistáciová čokoláda. |
Při popíjení a vychutnávání téhle úžasné dobroty jsem byla v jiném světě, užívala jsem si pohodu a letmo vnímala poletující dětičky, hrající si v dětském koutku. Jedná se opravdu o hustou čokolku, a ne nějakou ochucenou vodu. Vážně se mi nechtělo pryč, byla bych schopná se tam zavrtat do toho měkounkého gauče na celý den a nechat si od skvělé a usměvavé obsluhy nosit jednu dobrotu za druhou. Možnost sezení je v létě samozřejmě i venku, kde jste "chráněni" od hektického okolního světa. Nacházíte se totiž v atriu městské knihovny, jejíž zdi vás obklopují.
Byla jsem jak malé dítě, které chce svojí hračku a chtěla jsem další a další dobrotu, včetně přesnídávek pro malé děti. Bohužel jsme museli jít, abych stihla vlak, ale za tenhle prožitek mi stojí těch necelých 150 Kč s IN25 dát, a tím vlakem dojet klidně i jen na otočku.
Restaurací a kaváren jsem navštívila hodně, ale zatím jsem nezažila ten pocit, že bych se někam chtěla vrátit za každou cenu. Ale tady je to tak jedinečné, že jsem ten pocit konečně poznala. Chci se sem vracet!
Více o Café Atrium na: http://www.cafe-atrium.cz/
