sobota 14. února 2015

{rozmarýnová} Kachní prsa s opečeným bramborovým knedlíkem a červeným zelím



A ta kačka bláto tlačká. Naše kačka nebo-li "kachněna" už dotlačkala a my z ní viděli tak akorát prsíčka. Myslím, že bychom neměli problém ani s celou "kachněnou", ale nebudeme to zase přehánět, že? :D 

Největší výhodou toho, když děláte pouze kachní prsíčka je časová náročnost, která je oproti celé kačce mizivá. A navíc v nabídce byla pouze kačka mražená a my potřebovali chlazenou.

Jak se k nám kachní prsa dostala?

Sobotní den byl skvělý, i když to už skoro vypadalo, že ho celý proválíme v posteli. Nakonec touha po buřtech zvítězila nad leností a i když na zimní období celkem pozdě, tak jsme se v půl 3 vypravili na výlet. 
Sbalili jsme buřty, zbytek housek, nože, igelitky, deku a pár novin na podpal. Nejistota suchého dřeva byla velmi značná, to nás však nezastavilo. Naším cílem byl Hrob. Ano Hrob s velkým, opravdu jsme se nešli někam popelit do hrobu. Sluníčko krásně svítilo, ba i hřálo. V Dubí jsme ještě natankovali za 250 Kč s tím, že se koupí pití. Musela jsem se smát, když se Kuba vracel k autu a pití nikde. Vykašlali jsme se na to a jeli dál. 
Kdo by čekal, že když jede směrem do hor, že bude více a více sněhu? (ironie) :D Zaparkovali jsme za Hrobem na takovém pofidérním odpočívadle, kde bylo poněkud dosti sněhu. Felda si s tím však hravě poradila a my vesele vyskočili z auta. Vyrazili jsme za naším cílem cesty. Když pominu to, že mě drahý nechal zbytečně šlápnout do sněhu, kam jsem zahučela skoro po kolena, protože už jsem si myslela, že odbočujeme, tak výstup k místu ohniště byl pohodový. Cestu před námi lesem projel traktor, takže jsme se sněhem nebrodili. 




Když jsme dorazili na místo určení bylo v Kubových očích vidět jisté zklamání z toho, co z "Ruského tábořiště" zbylo. Když mi vyprávěl, jak to tam vypadalo, tak se mu ani nedivím. Vše bylo umocněno velkou vrstvou sněhu, která z celého místa udělala NIC. Nicméně teď začala jiná etapa, udělat ohniště a sehnat suché dřevo. Než jsem se stihla rozkoukat, tak mi pod nohama přistávaly kameny, které se během chvilky shlukly v základ ohniště, suché dřevo se také našlo. Šla jsem se podívat za zatáčku po nějakém klacku na opékání, mezi stromy byl hezký pohled na Teplice. Nemohu si pomoct, stejně to město mám ráda. Dva klacky jsem našla a vrátila jsem se zpátky. Když jsem jim začala dělat špičku, tak se ukázaly jako totální sucháčci. Odnesl to tedy jeden náleťák, co začínal růst a stejně by ho vyklestili. Vzniklo superbuřtodržadlo o nic větší než 30ti centimentrové pravítko. Kubik rozdělal oheň a rozložil igelitky, položil na ně deku, abychom se k ohni posadili, ale stejně jsem to tam celé prostála abych se hřála u ohně.
Ohýnek začínal pomalu praskat a sluníčko zapadat. Byla mi sice zima, protože boty jsem měla značně promáčené, ale bylo mi krásně! Byla jsem šťastná, i když po jeho boku jsem vždy šťastná. Pořád se zájmem sleduju, když něco dělá. Tentokrát jsem celou dobu sledovala to, jak stavěl ohniště, lámal klacky a připravoval oheň. Pro někoho prkotina, ale já na to nejsem zvyklá. Bývalí partneři plno věcí buď nedělali nebo nemohli. Na buřtech jsme si upřímně pochutnali a oheň pomalu dohoříval. Slunce už se nám schovalo za hory a my se dali na sestup/seskluz a návštěvu babičky jsem se rozhodli uskutečnit ihned bez zastávky doma. 



Už pěkně promrzlí jsme nasedli do auta, nastartovali a ono nic. Zvesela se točila kola a auto se jen pohupovalo dopředu a dozadu. Jiní by začali vyšilovat, ale my dostali záchvat smíchu. Po pár minutách jsme se vytlemení vysvobodili, když já sedla za volant, Kuba odkopal sníh od předních kol a strčil do mě. 
U babičky byla i teta Zdenka, která nám věnovala do domácnosti pánev s pokličkou. Zahřáli jsme se kafíčkem, pohostili cukrovím a chlebíčkama, domu jsme dostali ještě dvě sklenice kyselých okurek, zbytek cukroví a povidlové buchty. Předposlední zastávkou před návratem domu bylo rozloučení s Alešem, který se nám vracel v neděli zpátky do Švédska. A nakonec ještě nakoupit, babička samozřejmě Kubovi strčila něco do kapsy. Volba, po docela dlouhém přemýšlení a pobíhání od regálu k regálu, padla na ta kachní prsa. Piv jsme k tomu měli, jak kdybychom jedli kačenu k obědu celý týden, ale Baronky není nikdy dost. 


Ingredience pro 2 osoby:

2 kachní prsa
(stejně je většinou takhle společně koupíte)
sůl
čerstvě mletý pepř
rozmarýn
máslo

1/2 sklenice červeného zelí
2 malé cibule
sádlo
sůl
pepř
drcený kmín
cukr
hladká mouka

bramborový knedlík


Postup:

Dejte si předehřát troubu na 190°C.

1. Kachní prsa musíme nejdříve dostat od kosti. Nebojte zvládne to každý, já to také dělala u kačeny poprvé, chce to jen kopírovat nožem kost a po kouskách oddělovat maso.




Kosti nemusí být dokonale oholené, všechny drůbeží kosti vždy hodím do mrazáku později na polévku a zase čím více masa na nich zbude, tím více ho bude v polévce.

2. Ostrým nožem odřízneme přebytečnou kůži (to hodím jen tak do pekáčku, kde se pak bude péci) a do zbylé kůže uděláme ostrým nožem zářezy. Pozor, neřežte si do masa.




Kačenu necháme chvilku odpočívat a nakrájíme si nahrubo cibulku jako základ k zelí.

3. Cibulku děláme rendlíku na sádle na střední plamen. Moc si ji nevšímáme, jen občas promícháme dokud nezhnědne.

4. Rozpálíme pánev s nepřilnavým povrchem a položíme na ni kachní prsa kůží dolu.

Prsíčka nechte kůží dolu dokud se nevypeče tuk a nezůstane jen křupavá kůžička. Nebuďte nedočkavci jako já. Jelikož jsem byla nedočkavá a měla kůži málo, tak jsem ji ještě po vytažení z trouby dopekla na pánvi.

5. Když obracíme prsa kůží nahoru, tak na pánev přihodíme tak 50 - 100g másla a 3 snítky rozmarýnu a necháme dokud se máslo nerozpustí.

6. Celý obsah pánve přemístíme do pekáče a strčíme do trouby dodělat.




A teď se naskýtá ta ona otázka. Jak dlouho péct? Nevím, protože všude radí jinak, že na 180°C 20 minut na úplné propečení. Mně po 20ti minutách z kačeny ještě tekla krev a byla tuhá. Uznávám, že je to nejspíš i tím, že si moc dlouho nepobyla na pánvi. Hold jsem měla strach, abych ji nespálila. Každopádně dejte kačce na pánvi čas a 20 minut v troubě by mělo být její maximum. Kdo má rád krvavé, tak ani do trouby dávat nemusí.

7. K hnědnoucí cibulce přidáme drcený kmín a zelí, které lehce podlijeme vodou a dusíme pod pokličkou cca 10 minut.

8. Zelí dochutíme solí, pepřem, popřípadě cukrem, zaprášíme vrchovatou lžící hladké mouky, promícháme a necháme provařit.

Přiznám se, že tentokrát jsme bramborový knedlík koupili, ale aby s ním byla alespoň nějaká práce, tak jsem ho opekla na pánvi a to je teprve mňamka.

9. Hotovou kačenu vyndáme z trouby a necháme ji ještě chvíli odpočívat, aby se uvnitř rozlila šťáva a nevytekla nám hned všechna ven a vypneme zelí.

10. Bramborová knedlík nakrájíme na kolečka a opečeme z obou stran na pánvi, do které jsme dali trochu výpeku z kachny.

Servírování na talíř je už každému jasné. Nandat zelí, poskládat knedlíky, přidat kačecí prso buď v celku nebo šikmo nakrájené a přelít výpekem. K tomu jedna vychlazená 14° a bylo nám fajn!